Podestýlka

12. únor 2024

Autorka: Kateřina Kasalická

Korektura: Ludmila Martínková (CHS Moravska Sahara), Lucie Nečasová (CHS Of Artur), Eliška Grossová

Křečci jsou v přírodě vášnivými norníky, podestýlka je tedy základem každé dobře vybavené ubikace. Na trhu je dostupná široká škála podestýlek, ne všechny jsou však bezpečné a vhodné. V tomto článku je popsáno, jak zajistit podmínky k norování, a jsou zde přehledně porovnány dostupné podestýlky.

Křečci a norování

Křečci jsou v přírodě norníci, v zemi si vytváří tunelový systém sahající do hloubky 30 až 150 cm, který využívají jako úkryt před predátory. V rámci tohoto systému si vytváří různé komůrky, které jim slouží k různým účelům – spaní, skladování potravy a ukrytí výkalů.

Křečkům se jejich instinkt norovat a setrvávat v bezpečí podzemních skrýší zachovává i v zajetí, proto by měli mít možnost norovat i v ubikaci. Norování a možnost zůstávat v podzemních skrýších snižuje jejich stres a příspívá k jejich spokojenosti.

Vědecké studie o norování

Vědecká studie The influence of bedding depth on behaviour in golden hamsters (Mesocricetus auratus) zkoumala vliv hloubky podestýlky na spokojenost křečků. Křečky syrské ubytovala v ubikacích s vrstvou podestýlky 10 cm, 40 cm a 80 cm a zjistila následující:

Všichni křečci ze skupin s 40 cm a 80 cm vrstvou podestýlky si tvořili nory a spali v nich, poskytnutý domeček ke spánku nevyužívali.
Křečci v ubikacích s 40 cm a 80 cm podestýlky vykazovali výrazně méně znaků stresu (především hryzání klece), křečci s 80 cm dokonce nehryzali klec vůbec.
Křečci v ubikacích s 40 cm a 80 cm podestýlky trávili výrazně méně času běháním v kolečku.
Křečci s 40 cm podestýlky trávili dostatek času mimo nory na to, aby s nimi mohl trávit člověk čas. Křečci s 80 cm vrstvou podestýlky trávili už značnou většinu času pod podestýlkou.

Podobné závěry vychází i ze studií Housing influences research results and animal welfare in golden hamsters (mesocricetus auratus): the influence of size and structure of shelters on the behaviour (ta zkoumala chování křečků s 10 cm a 80 cm podestýlky) a Activity measurement by three different techniques in golden hamsters (Mesocricetus auratus): a comparison between burrow systems and standard cages (ta zkoumala rozdíly v chování u křečků bez dostatečné vrstvy k norování (< 10 cm) a křečků s vysokou vrstvou k norování (80 cm)).

Podmínky pro norování

Křečků, kteří opravdu nechtějí norovat, je jen velmi malé procento, jak dokládají i zmíněné vědecké studie. Většinou je příčinou spíše nezajištění vhodných podmínek. Aby křeček mohl norovat, je potřeba zajistit:

Podestýlka držící nory – některé podestýlky vynorované tunýlky neudrží. Ve srovnání podestýlek níže najdete, jak dobře jednotlivé podestýlky tunýlky drží. Nejlepších výsledků lze většinou docílit smícháním více druhů podestýlek. Oblíbená kombinace jsou například hobliny (jemné, hrubé nebo oboje) s papírovou podestýlkou a trochou měkkého sena.
Dostatečná vrstva podestýlky – názory na to, jaká je ideální vrstva k norování, se lehce liší. Český křeččí klub ve svém článku na téma Bydlení doporučuje jako minimum 15 cm pro křečky i křečíky. Podle zkušeností některých chovatelů někteří křečci začnou norovat, až když mají k dispozici alespoň 25 cm podestýlky.
Ideální vrstva podestýlky se tedy pohybuje někde mezi 15 a 40 cm. Pokud je vrstva vyšší, křeček pak v některých případech tráví většinu času schovaný v podestýlce s pouhou výjimkou chvilek, kdy vyleze pro jídlo či vodu. Závěrem, je tedy nejlepší zvolit co největší výšku podestýlky, kterou si můžete dovolit, ne však vyšší než 40 cm, a postupně výšku případně doladit.
Dostatečně velká oblast k norování – nestačí, když je v ubikaci například jen jeden vyvýšený roh nebo menší sekce. Délka křeččího tunýlku v přírodě se pohybuje řádově ve vyšších desítkách centimetrů, často převyšující i jeden metr. Část vhodná k norování by tedy měla být co největší.
Dostatečně stlačená podestýlka – po rozbalení a rozdrolení podestýlky do ubikace je podestýlka většinou příliš načechraná. Nejenže kvůli tomu nedrží tunýlky, ale také časem slehne a její výška se tím sníží až o několik centimetrů. Po přidání podestýlky je tedy potřeba ji stlačit tak, aby nebyla zbytečně načechraná.
Nad norami nejsou těžké věci – pokud jsou nad norami umístěné těžké věci, nory se budou bortit. Proto by těžké věci (kolečko, písek atd.) měly být případně jen v nízké sekci nebo na poličkách, nikoliv ležet na podestýlce určené k norování.
Startovací tunel – křečka lze popostrčit k tunelování přidáním startovacího tunelu, který vede jedním koncem do podestýlky a druhým ven.
Dostatek času k norování – křečkům, kteří v mládí neměli vůbec možnost norovat, může nějakou dobu trvat, než jim tento instinkt naskočí. Může to trvat až 6 měsíců, tedy je dobré počkat alespoň tuto dobu a zajistit dobré podmínky pro norování, než případně uděláte závěr, že váš křeček skutečně nenoruje.

Mýtus

„Když dám křečkovi vysokou vrstvu podestýlky, bude mě to stát hromadu peněz pokaždé, když budu čistit ubikaci.“ – Počáteční investice do podestýlky je, pravda, vyšší. Ale čím více podestýlky v ubikaci je, tím méně často je potřeba ubikaci čistit. Ve velkých ubikacích s délkou nad 1 metr stačí ubikaci čistit zpravidla jen jednou za 2 až 5 měsíců. Mezitím stačí odstraňovat jen počůraný písek nebo podestýlku (podle toho, jestli je křeček naučený na čůrání do písku). Při velkém úklidu za těch pár měsíců není nutné měnit podestýlku kompletně, ale jen špinavou podestýlku z domečku, nor a dalších používaných míst. Zbytek čisté podestýlky lze vrátit do ubikace a smíchat s novou podestýlkou. Díky tomu je pak úklid pro křečka méně stresující, protože v ubikaci stále ucítí svůj pach.

Vhodné podestýlky

Existuje řada vhodných podestýlek, každá se ale hodí na něco více a na něco méně. Nejzásadnější jsou jejich rozdíly v těchto vlastnostech:

Prašnost – Podestýlka by ideálně neměla být prašná vůbec, aby nedráždila křečkovi dýchací ústrojí a nezpůsobovala respirační potíže, ke kterým mají křečci v nevhodných podmínkách sklony. Všechny podestýlky (bohužel) alespoň trochu práší, je ale žádoucí, aby byly prašné co nejméně.
Držení tunýlků – Křečci by měli mít možnost norovat a to můžou jedině v podestýlce, která vytvořené tunýlky udrží. Pokud podestýlka tunýlky neudrží, je ji pořád možné použít jen na malé (nenorovací) části ubikace nebo přidat v menším množství do podestýlky, která nory udrží.
Měkkost – Měkkost rozhoduje o tom, jak je podestýlka pro křečka příjemná jak na chození, tak i například na využití při stavbě hnízda / vystlání nory na spaní. Měkkost může mít vliv i při norování, pokud je například podestýlka velmi hrubá, křečkovi nebude příjemné v ní norovat, i když tunýlky drží dobře.
Pohlcení pachů – Křečci obecně nejsou příliš smradlavá stvoření, pohlcení pachů je tedy u podestýlky většinou spíše méně důležitá vlastnost. Ve vybraných případech, např. „voňavějších“ křečků syrských nebo větších skupinek společenských druhů křečíků, může však tato vlastnost hrát významnou roli.
Cena – Především u větších ubikací může být počáteční investice do podestýlky vcelku vysoká.

Hobliny

Nejdříve je důležité upozornit, že hobliny a piliny jsou dvě různé věci. Hobliny vznikají při hoblování a jsou to větší, ploché, tenké a velmi často zakroucené části dřeva. Oproti tomu piliny jsou úlomky dřeva, které jsou typicky velmi prašné a špičaté.

Volíme hobliny z měkkého dřeva, aby byly pro křečka pohodlné a nehrozilo, že se o okraje hoblin křeček např. řízne do tlapičky. Hobliny by měly být takzvaně bezprašné (vždy tam aspoň trochu prachu bohužel bývá, ale hobliny by měly projít procesem odprašnění). Tedy neproseté hobliny, plné prachu, např. od místního truhláře nejsou vhodné, je potřeba je odprašnit.

Hobliny také nesmí být parfémované, vizte vysvětlení níže v seznamu nevhodných podestýlek.

Jemné hobliny

Jemné hobliny mají menší velikost, v řádu vyšších jednotek milimetrů, maximum se pohybuje kolem 1 centimetru. Lze je použít jako primární podestýlku.

Prašnost – střední, kvůli vcelku malé velikosti hoblin je v nich znatelné množství prachu i po odprašnění, pořád je to ale v normě.
Držení tunýlků – střední, samotné tunýlky udrží, ale pod větší tíhou (vybavení, chození křečka po podestýlce) a náporem času se bortí. Tuto vlastnost lze ale snadno vylepšit přidáním menšího množství hrubých hoblin nebo měkkého sena.
Měkkost – vysoká, křečci v nich rádi norují, jsou pohodlné pro chůzi a jsou relativně pohodlné. Křečci si je vyberou i ke stavbě hnízd, pokud nemají k dispozici měkčí materiál.
Pohlcení pachů – vysoké, dřevo obecně dobře pohlcuje pachy.
Cena – velmi nízká až střední, záleží, jaké balení pořizujete. Na internetu lze pořídit velké výhodné balení (kolem 20 kg) jemných hoblin, které jednomu křečkovi může vydržet i několik let. Typicky je najdete jako balení pro koně, např. od značky Allspan, která je populární i u chovatelů. Lze samozřejmě pořídit i menší balení v běžných zverimexech, které je ale v přepočtu na objem dražší.

Hrubé hobliny

Hrubé hobliny mají větší velikost, v řádu nižších jednotek centimetrů. Lze je použít jako primární podestýlku.

Prašnost – nízká, díky větší velikosti hoblin je podestýlka méně prašná, ovšem ne zcela bezprašná.
Držení tunýlků – vysoké, udrží velmi stabilně tunýlky, i když se nesmíchá s ničím dalším.
Měkkost – nízká, protože jsou hobliny větší, jak název sám říká, jsou vcelku hrubé. Nejsou tedy vůbec dostačující jako hnízdicí materiál a jejich hrubost někdy odradí i některé křečky od norování v ní. Z toho důvodu bývá lepší je smíchat s nějakou měkčí podestýlkou.
Pohlcení pachů – vysoké, dřevo obecně dobře pohlcuje pachy.
Cena – velmi nízká až střední, opět záleží na konkrétním balení. Na internetu lze pořídit velké výhodné balení (kolem 20 kg) hrubých hoblin, které vám pro jednoho křečka vystačí až na pár let. Typicky je najdete jako balení pro koně, např. od značky ProBioBED, která je populární i u chovatelů. Nebo lze pořídit i menší balení v běžných zverimexech, které je ale v přepočtu na objem dražší.

Otázka vonných silic

S hoblinami (jemnými i hrubými) se váže kontroverzní téma – zda jsou vonné silice přirozeně se vyskytující v měkkých hoblinách škodlivé pro křečky. Lze se setkat s protichůdnými informacemi. Například že jsou, s výjimkou osiky a břízy (v Česku nedostupné), hobliny ze stromů s měkkým dřevem toxické a způsobují respirační potíže. Tato informace se vyskytuje hlavně v anglicky psaných zdrojích, většinou pocházejících z Ameriky. V Česku převládá názor, že to není ničím podloženo a většina českých mazlíčkářů i chovatelů měkké hobliny bez zjevných potíží používá. Kde je tedy pravda?

U hoblin z borovic a cedru, což jsou měkké dřeviny, je skutečně prokázáno, že obsahují značné množství kyseliny plicatové v případě borovice a kyseliny abietové v případě cedru. Tyto kyseliny způsobují poškození plicních buněk, jak je dokázáno například ve studii The toxicity of constituents of cedar and pine woods to pulmonary epithelium, ústící v respirační potíže. Pokud vás zajímají detaily, hlouběji se tímto problémem zabývá anglický článek Pine and Cedar Shavings.

Toto se ale netýká ostatních měkkých dřevin, například smrku, ze kterého se vyrábí většina v Česku dostupných měkkých hoblin. Patří mezi ně například hobliny od značek Allspan, Chipsi a ProBioBED. Ostatní měkké dřeviny sice obsahují analogické látky, které můžou potenciálně křečkům ublížit, obsahují však jen velmi malé, zanedbatelné množství.

Proč tedy některé zdroje tvrdí, že ani hobliny ze smrku nebo jiných jehličnanů nejsou bezpečné? Tyto zdroje totiž většinou pochází z Ameriky (především USA a Kanada), kde naprostá většina dostupných hoblin je buď z borovice, cedru, nebo výjimečně z osiky. A nebo tyto zdroje z takových zdrojů vychází. Takže zdroje zkrátka informace zjednodušily tak, že jediný bezpečný druh hoblin je ten osikový a ostatní jsou nevhodné. Což je sice s ohledem na podestýlky dostupné v Americe v jistém smyslu pravda, v Česku, nebo obecně v Evropě, už to ale neplatí.

Závěrem, při koupi hoblin je tedy dobré se ujistit, z čeho jsou vyrobeny, hobliny by neměly obsahovat cedrové ani borovicové dřevo. Stejně tak je dobré se vyhnout hoblinám, u kterých výrobce neudává, z čeho jsou vyrobeny.

Papírová podestýlka

Papírové, neparfémované podestýlky, které se skládají z měkkých kusů papíru, jsou vhodné jako primární podestýlka. Nejsou zde zařazeny parfémované podestýlky a podestýlky od značky Asan, ty jsou zařazeny mezi nevhodné podestýlky a jsou popsány později v tomto článku.

Prašnost – střední až nízká, záleží často na konkrétní podestýlce (vizte doporučení níže), obecně ale nejsou příliš prašné.
Držení tunýlků – střední až vysoké, samotné tunýlky udrží velmi dobře, ale pod větší tíhou (vybavení, chození křečka po podestýlce) a náporem času se může bortit. Tuto vlastnost lze ale snadno vylepšit přidáním menšího množství hrubých hoblin nebo měkkého sena.
Měkkost – velmi vysoká, papírové podestýlky jsou většinou vhodné i jako hnízdicí materiál.
Pohlcení pachů – nízké, pro většinu křečků i křečíků je pohlcení pachů papírových podestýlek naprosto dostačující a ubikace s ní nebude nijak zapáchat. Ale u křečků, kteří si nadměrně značkují teritorium, nebo u větších skupin společenských křečíků (křečík roborovský a křečík campbellův) už může být pach příliš výrazný. Tuto vlastnost lze částečně vyvážit smícháním s jinou podestýlkou, například hoblinami, které pachy pohlcují lépe.
Cena – vysoká, papírové podestýlky patří mezi dražší podestýlky.

Přímo v Česku je bohužel stabilně dostupná pouze papírová podestýlka od značky Kaytee, v bílé a hnědé (Natural) variantě. Většina chovatelů doporučuje spíše tu hnědou, protože je výrazně méně prašná. Bílá je prašnější, ale je zase měkčí (hnědá varianta je však stále velmi měkká).
Případně výjimečně nějaký e-shop naskladní i papírovou podestýlku Chipsi Carefresh, která je taky vhodná, jen nebývá vždy dostupná.

Podestýlka bývá v obalu stlačená, díky tomu při vyndání ještě nabyde na objemu. Při vyndání je tedy nutné podestýlku rozdrolit. Přitom je taky dobré zkontrolovat, že se v ní nenachází nějaké závadné kousky.

Papírové ubrousky

Lze si vyrobit vlastní papírovou podestýlku – natrháním nebo nastříháním neparfémovaných papírových ubrousků, kapesníčků či toaletního papíru. Pokud nepoužíváte papírovou podestýlku, křeček by měl mít k dispozici alespoň menší množství této podestýlky k vystlání hnízda, kde spí.

Někteří chovatelé v zemích, kde není dostupná papírová podestýlka, si dokonce vyrábí vlastní podestýlku skartováním papírových kuchyňských ubrousků. Vnikne tak podestýlka dost podobná kupovaným papírovým podestýlkám.

Prašnost – velmi nízká, neobsahuje prach, který typicky vzniká při výrobě podestýlek.
Držení tunýlků – střední až vysoké, samotné tunýlky udrží velmi dobře, ale pod větší tíhou (vybavení, chození křečka po podestýlce) a náporem času se může bortit. Tuto vlastnost lze ale snadno vylepšit přidáním menšího množství hrubých hoblin nebo měkkého sena.
Měkkost – velmi vysoká, je to nejlepší hnízdicí materiál.
Pohlcení pachů – nízké, i při použití v celé ubikaci pro většinu křečků i křečíků je pohlcení pachů naprosto dostačující a ubikace s ní nebude nijak zapáchat. Ale u křečků, kteří si nadměrně značkují teritorium, nebo u větších skupin společenských křečíků (křečík roborovský a křečík campbellův) už může být pach příliš výrazný. Tuto vlastnost lze částečně vyvážit smícháním s jinou podestýlkou, například hoblinami, které pachy pohlcují lépe.
Cena – vysoká, při použití většího množství takto vyrobené podestýlky je cena dost vysoká. Většinou se jí dává ale jen trochu pro stavbu hnízda, pak jsou náklady samy o sobě minimální.

Štěpky

Štěpky jsou malé nasekané kousky dřeva, které jsou tlustší než hobliny.

Prašnost – velmi nízká, díky způsobu zpracování jsou mnohem méně prašné než např. hobliny.
Držení tunýlků – nedrží, štěpky vůbec nedrží tunýlky a ani při smíchání s jinou podestýlkou k držení tunýlku nijak nepomáhají.
Měkkost – nízká, štěpky jsou přirozeně poměrně hrubé, ale pořád snesitelné pro použití jako podestýlka pro křečky.
Pohlcení pachů – vysoké, dřevo dobře pohlcuje pachy.
Cena – vysoká, cena je poměrně vysoká a na rozdíl od většiny podestýlek se po vyndání z obalu objem podestýlky nezvětší.

Štěpky tedy nejsou ideální jako primární podestýlka kvůli tomu, že nedrží tunýlky a nejsou moc měkké. Poslouží ale velmi dobře jako doplňková podestýlka, např. jen v nízké sekci ubikace nebo v nádobě na hrabání. Štěpky dobře pohlcují pachy a jejich hrubost může přispívat k broušení drápků těm křečkům, kterým drápky přerůstají.

Při výběru je lepší volit štěpky z měkkého dřeva, tedy typicky osikové. Studie Effects of bedding material and running wheel surface on paw wounds in male and female Syrian hamsters u křečků žijících čistě na štěpkách z tvrdého dřeva pozorovala značné množství zranění pacek (říznutí, krvácející ranky).

Konopná podestýlka

Konopná podestýlka, neboli konopné pazdeří, jsou nasekané kousky stonku konopí.

Prašnost – velmi nízká, díky způsobu zpracování a materiálu nepráší.
Držení tunýlků – nedrží, konopná podestýlka vůbec nedrží tunýlky a ani při smíchání s jinou podestýlkou k držení tunýlku nijak nepomáhá.
Měkkost – střední, ačkoliv se jedná o sušené stonky konopí, podestýlka je překvapivě relativně měkká a jemná.
Pohlcení pachů – vysoké, vhodné pro více zapáchající křečky.
Cena – velmi nízká až vysoká, podobně jako u hoblin jde najít konopnou podestýlku za dost rozmanitou cenu. Typicky menší balení vyjdou v poměru dráž. Ale lze sehnat velká výhodná balení.

Konopná podestýlka není ideální jako primární podestýlka, hlavně protože nedrží tunýlky. Je ale vhodná pro použití v nízké sekci ubikace nebo v místech, kde křeček čůrá.

Kokosový substrát

Kokosový substrát se vyrábí z kokosových skořápek jejich namletím, čímž vznikne struktura připomínající hlínu. Je vhodný jako doplňková podestýlka, nejčastěji se dává separátně do menších nádob pro hrabání. V obchodech ho lze najít v sekci pro terarijní zvířata.

Prašnost – nízká, podestýlka obsahuje menší nadrcené částice kokosu, ale jsou větší než prašné částice.
Držení tunýlků – nedrží, kokosová podestýlka vůbec nedrží tunýlky, proto je vhodnější například jen do nádoby pro hrabání.
Měkkost – střední, podestýlka připomíná strukturou hlínu, má tvrdé částice, které jsou ale malé, takže křečka nijak netlačí.
Pohlcení pachů – střední.
Cena – střední.

Kokosový substrát bývá stlačený do malých balení, před jeho použitím je potřeba ho rozmočit ve vodě, čímž několikrát zvětší svůj objem. Pak je potřeba ho nechat vyschnout. K úplnému uschnutí potřebuje několik dní, takže je potřeba ho připravit v předstihu před jeho použitím.

Seno

Seno je lehce kontroverzní podestýlka, někteří ho považují za nevhodné, jiní ho naopak doporučují. V první řadě, seno rozhodně není vhodné jako primární podestýlka, nepohlcuje vůbec vlhkost, a pokud tedy křeček vykonává potřebu do čistého sena, vznikne v senu velmi rychle plíseň.

Dalším rizikem sena jsou ostrá stébla, která můžou křečka poranit, například vypíchnutím oka. Tomu se lze ale vyvarovat pořízením opravdu měkkého sena, ve kterém nejsou ostrá stébla slámy, ale jen měkoučká stébla trávy. Takové seno se nejlépe vybírá na vlastní oči v obchodě. Podle popisu a fotek na internetu jde jen zřídka poznat, že se jedná o skutečně čistě měkké seno. Osobně mám nejlepší zkušenosti s Mucki seno z horských luk, případně i Nature LAND Seno Meadow Hay z horských luk je také hezky měkké seno.

Vhodné měkké seno – obsahuje pouze trávu, tedy jen plochá stébla. Neobsahuje žádné kulaté duté stvoly, o které by se mohl křeček zranit.

Nevhodné seno – obsahuje i stvoly, což jsou stébla nesoucí květy nebo obilniny. Stvoly jsou kulaté, duté a tvrdé, proto jsou pro křečky nevhodné.

Ani měkké seno nelze použít jako primární podestýlku, lze ale přimíchat v menším množství k primární podestýlce, nejlépe k hoblinám nebo papírové podestýlce. Společně pak vytváří výbornou směs pro držení tunýlků, seno vylepšuje schopnost primární podestýlky držet tunýlky. Také lze vytvořit v podestýlce senové vrstvy – vrstva čistého sena o tloušťce pár milimetrů. Taková vrstva je pak velmi stabilní, pokud si pod ní křeček vytvoří tunel. Mezi jednotlivými vrstvami by měla být mezera 7 až 10 centimetrů. Nepomůže však podestýlkám, které samy o sobě tunýlky nedrží.

Někteří křečci ho mohou využít také pro vystlání svého domečku a komůrek nebo pro občasné oždibování pro doplnění vlákniny.

Nevhodné podestýlky

Zverimexy nabízí i řadu dalších podestýlek, které však nejsou pro křečky vhodné.

Piliny

Pojmy piliny a hobliny jsou často zaměňovány, ale je mezi nimi velký rozdíl. Zatímco hobliny jsou ploché měkké kousky dřeva vznikající při hoblování dřeva, piliny jsou malé ostré nebo velmi prašné kousky, které vznikají například při řezání nebo jiných úpravách dřeva. Právě kvůli nebezpečné špičatosti a prašnosti, společně s neschopností držet tunýlky, jsou naprosto nevhodné jako podestýlka.

Parfémované podestýlky

Parfémované podestýlky jsou nevhodné právě kvůli své umělé vůni, u křečků způsobují respirační potíže. Zaprvé jsou typicky ovoněné chemií, která pro křečky může být toxická. Zadruhé představte si sami, že by člověk celý život žil v místnosti plné parfému, celý život... Jakékoliv podestýlky s vůní citronu, jablka a dalších jsou tedy nevhodné. Parfémované varianty často prodávají i značky, které nabízí zároveň bezpečnou neparfémovanou verzi a rozdíl nemusí jít na první pohled na obalu vidět. Je tedy dobré se i při koupi ověřené značky ujistit, že se nejedná o parfémovanou variantu.

Nevhodné Chipsi hobliny s vůní citronu

Nevhodná Kaytee Clean & Cozy s vůní levandule

Vata

Vata, kapok nebo jiné vatovité podestýlky patří k nejnebezpečnějším podestýlkám na trhu. Jsou propagovány jako skvělé, měkoučké podestýlky ideální k tvorbě hnízda, do které se může křeček hezky zachumlat. V čem je tedy problém?

Vatová podestýlka má hned několik rizik:

Blokace trávicího traktu – tento materiál je nestravitelný (na rozdíl např. od papírové podestýlky) a při pozření ucpává trávicí trakt, nejčastěji střeva. Pozření této podestýlky má tedy většinou smrtelné následky. Ačkoliv se může na první pohled zdát tento scénář nepravděpodobný, existuje bohužel řada chovatelů s touto zkušeností.

Na vlastní pohled se lze přesvědčit i v dopise, který obsahuje pitevní zprávu křečka, kterého postihl přesně takový osud, na základě kterého vznikla i celá kampaň na zákaz tohoto druhu podestýlky. Ovšem je potřeba varování, dopis obsahuje fotografie přímo z pitvy, které mohou u některých vyvolat nevolnost. Dopis naleznete zde.

Respirační potíže – prach, především z kapoku, způsobuje vážné respirační potíže. Ve studii An investigation into the health of kapok workers byly pozorovány i závažné respirační potíže způsobené kapokem u pracovníků, kteří s ním byli v kontaktu pravidelně.
Ucpání torb – při přenášení podestýlky v torbách hrozí jejich ucpání. Křeček pak není schopný si torby vyprázdnit sám a s postupem času hrozí vznik infekce v ucpaných torbách.
Udušení – při zamotání nebo přenášení většího množství podestýlky v torbičkách a ústech hrozí ucpání dýchacích cest, vedoucí až k udušení.
Zamotání v podestýlce – křeček se může v podestýlce velmi snadno zamotat, což ho může až kompletně znehybnit. V situaci, kdy křečkovi v podestýlce uvízne končetina a nedaří se mu ji vyprostit, se křeček často rozhodne osvobodit přehryzáním uvíznuté končetiny. Kromě toho, že tak přijde o končetinu, může křeček ztratit příliš krve a do rány se může dostat infekce.

Asan

Podestýlka od značky Asan je určená pro řadu zvířat, včetně hlodavců. Vyrábí se ze zbytků výroby různých hygienických potřeb, které jsou formovány do tvaru malých válečků. Je hypoalergenní, a díky obsahu koloidního stříbra je antibakteriální a antimikrobiální. Někteří křeččí majitelé ji rádi používají právě kvůli její vhodnosti pro alergiky a antibakteriálním vlastnostem, díky kterým i ubikace méně smrdí, pokud mají více zapáchajícího křečka. Proč je tedy nevhodná?

V první řadě řada chovatelů (myšleno provozovatelů křeččích chovných stanic) pozorovala u svých jedinců žijících na Asanu zdravotní potíže, především záněty dělohy u samiček. Z tohoto důvodu Český křeččí klub uvádí Asan jako nevhodnou podestýlku ve svém článku o Bydlení.

Pravděpodobnou příčinou je právě obsažené koloidní stříbro v podestýlce. Jak sám výrobce uvádí ve svém FAQ, stříbro má antibakteriální a antimikrobiální vlastnosti, z toho důvodu se používá například i ve zdravotnictví. Problém je ale v tom, že toto stříbro zabíjí i dobré bakterie, které naopak křeččí organismus chrání.

Především intimní partie samiček, kde stejně jako u lidí je potřeba udržet chemickou rovnováhu, aby byl organismus obranyschopný. To potvrzuje například i článek Nanosilver in Period Care Products, který upozorňuje na nevhodnost použití stříbra v menstruačních hygienických potřebách právě z tohoto důvodu. Dále studie Tissue toxicity following the vaginal administration of nanosilver particles in rabbits vystavila samičky králíka stříbru a zjistila, že ovlivnila jejich sliznici a dokonce se částice stříbra dostaly i do jejich krve.

Další nejistotou u této podestýlky je její složení. Je sice známo, že se vyrábí z odpadů (odřezků) při výrobě hygienických potřeb, další informace ale výrobce neuvádí. Kompletní složení tedy zůstává neznámé a je možný výskyt dalších škodlivých látek.

Z důvodu těchto rizik, které ještě nejsou dostatečně probádané, a pozorovaných zdravotních problémů u chovatelů tedy Asan není vhodný. Dalším důvodem, proč není vhodný jako primární podestýlka, je to, že nedrží tunýlky, a nehodí se tedy k norování.

Granulát a jiné peletkové podestýlky

Toto jsou podestýlky z různého materiálu formované do tvaru malých peletek nebo granulek. Nejčastěji se vyrábí z kukuřičných oklasků nebo různého dřeva. První nevýhodou je právě jejich tvrdost a tvar. Granulky a peletky jsou tvrdé a nevhodné pro malé křeččí tlapičky, křečkovi se po nich nepohodlně chodí a způsobují krvavé ranky na pacičkách. Druhou nevýhodou je vznik plísní při jejich namočení – pokud tento druh podestýlky zůstane v ubikaci déle namočený, brzy se v ní vytvoří plíseň.

Natrhané noviny

Improvizovaná podestýlka z natrhaných novin, časopisů či obyčejného papíru je už spíše záležitostí minulosti, přesto je důležité ji raději zmínit. První nevýhodou je inkoust, většina inkoustu používaná při tisku novin a časopisů je při pozření pro křečky toxická. Další nevýhodou je ostrost papíru, takže se křeček může snadno pořezat.

Zdroje

Odborné výzkumy

Asociace a kluby

Jednotlivci, chovatelské stanice, blogeři, youtubeři